Jedna malá novoroční premiéra
Je pondělí 5. ledna 1998, krátce po páté hodině ranní a městečko Ždánice, se stejně jako ostatní, budí do prvního pracovního dne v novém roce. Na zdejším nádraží není živé duše. Jen trojice zářivek u nástupiště probíjí do hluboké tmy. Za malou chvíli však dochází k průlomu do království ticha a samoty, když charakteristický skučivý zvuk průjezdu motoráku oblouky ohlašuje blížící se vlak. Dle nového předpisu rozsvícená světla do tvaru trojúhelníku, decentní zaskřípění brzd a proti zachovalé výpravní budově klasického lokálkového typu zastavuje v 5:28, tedy přesně podle jízdního řádu motorový osobní vlak č. 14400 z Čejče, vedený vozem 810.291-5 DKV Valašské Meziříčí. Tímto nenápadným okamžikem je po více jak dvoutýdenní přestávce město Ždánice spojeno se světem i železnicí. Současná osobní doprava je představována dvěma páry osobních vlaků v pracovní dny, což je při tarifní vzdálenosti výchozí Čejče a koncových Ždánic 25 km celkem 100 vlakových kilometrů denně.
Z „premiérového“ vlaku vystupuje asi 27 cestujících, kteří si jedinečnost tohoto okamžiku sotva uvědomují. Většina z nich jde poprvé po vánočních svátcích do práce a tak mají jiné starosti, ale jednou z nich je i to, jak se do zaměstnání přepravit. Za cestujícími vychází strojvedoucí a s ním i vedoucí obsluhy vlaku. I toto je zdejší premiéra, na kterou se čekalo více jak týden od změny Dopravních předpisů. Zatímco bývalý vlakvedoucí předává pokladnu, strojvedoucí obohacen o další dopravní povinnosti, se zahlašuje dirigujícímu dispečerovi do Čejče. Po půl hodině pobytu, přesně v 6:00, se zpáteční vlak MOs 14401 vydává na svou cestu.
Význam tohoto ranního spoje spočívá zejména v návozu zaměstnanců ždánických Šroubáren a tomu odpovídá i skladba cestujících v „soupravovém“ vlaku. Až do 17 km vzdálených Klobouk je zaznamenána jediná výměna pasažérů v Želeticích. Teprve v úvraťové stanici, kde probíhá pravidelné křižování s manipulačním vlakem č. 84860 do Ždánic a výjimečně se nestaví krajní výměna do polohy „postaveno od Ždánic“ četou osobního, ale nákladního vlaku. Ta má tyto povinnosti vyplývající v tzv. „prvního vlaku“. V Kloboukách je obsazena i pokladna a pohyb železničářů vůbec dává poprvé najevo, že na této lokálce ještě pulzuje život. Po pěti cestujících přibývá stejným počtem i v nedalekém Krumvíři a v Terezíně jich nastupuje přes deset.
V konečné stanici Čejč však nikdo nevystupuje, protože motorák pokračuje dál do Hodonína a to na přípřeži MOs 4405 ze Zaječí, který má pravidelný vjezd na obsazenou kolej. Takže pár netrpělivých vyhledává zbylá volná místa už ve ždánickém „přímém“ vozu. Tento spoj funguje teprve od podzimní změny GVD, do té doby stál motor odstavený až do odpoledního druhého kola. Změna v oběhu se už nestačila promítnout do 2. změny JŘ ČD, ale těžce zkoušený cestující na to brzy přijde sám. Ostatně v této časové poloze jezdil do 28. 5. 1994 přímý MOs 14405 Ždánice – Hodonín. V Mutěnicích probíhá křižování s vlakem 4404 do Zaječí, z něhož se odpojuje postrkový motorák, směřující do Kyjova. Začíná se rozednívat, když náš vlak přijíždí do Hodonína. Začíná nový den, nový týden, nový rok. Rok, kdy uplyne 90 let od zahájení provozu na „Ždánce“. První vlak roku 1998 je tedy za námi a může opět začít sporadická doprava pro pracovníky Šroubáren i pro stále četnější návštěvníky této lokálky. Kolik však takových vlaku ještě bude těžko říci. Při pohledu na návrh nového jízdního řádu se zdá, že tato novoroční premiéra byla asi poslední.